Orenstein & Koppel (ve zkratce „O&K“) byla přední německá strojírenská společnost zaměřená na výrobu železničních vozidel, eskalátorů a těžké techniky. Firmu sídlící v Berlíně založili 1. dubna 1876 pánové Benno Orenstein a Arthur Koppel.
Společnost O&K, původně čistě strojírenská firma, se brzy začala specializovat na výrobu železničních vozidel a také eskalátorů a těžké techniky. Výrobu železničních vozů ukončila v roce 1981. V roce 1996 přešla divize výroby eskalátorů do vlastnictví společnosti Friedrich Krupp AG Hoesch-Krupp, v té době majoritního akcionáře společnosti, načež se firma zaměřila především na výrobu stavebních strojů a později, v roce 1999, byla prodána společnosti New Holland Construction, která byla v té době součástí koncernu Fiat Group.
Počátky a výroba železničních vozidel
Parní lokomotiva vyrobená pro jednokolejnou trať v indickém městě Patiala, Národní železniční muzeum Nové Dillí.
Strojírenská firma Orenstein & Koppel zahájila svou činnost v oblasti stavby železnic, výroby lokomotiv a jiných železničních vozů.
První továrna pod názvem Märkische Lokomotivfabrik byla založena v roce 1892 v Schlachtensee, v berlínské čtvrti Zehlendorf. Brzy poté firma O&K rozšířila své podnikatelské aktivity o dodávky armádních lokomotiv Feldbahn, včetně veškerého dalšího železničního vybavení, pro německou armádu pod velením císaře Viléma II. Vzhledem k napjaté situaci ve výrobních dílnách ve Schlachtensee došlo v roce 1899 k přesunutí výrobní činnosti do Nowawesu, později Babelsbergu poblíž Postupimi. Kolem roku 1908 získala společnost O&K do svého vlastnictví firmu Gerlach a König v Nordhausenu, kde pod obchodní značkou "Montania" vyráběla benzínové a dieselové lokomotivy.
Diverzifikace
Rypadla z dílen společnosti O&K
Společnost O&K rozšířila své aktivity o výrobu nákladních a osobních automobilů a především zemních rypadel. Rovněž rozjela výrobu další těžké techniky, zarovnávačů zeminy, sklápěcích nákladních automobilů, vysokozdvižných vozíků, kompresorů, pásových a kolových nakladačů, parních válců a nákladních jeřábů.
Své výrobní portfolio firma brzy obohatila rovněž o eskalátory, převodovky, autobusy, traktory, nákladní lodě, ale také o výstavbu rychlých tranzitních železnic. Profil společnosti doplňovaly i dopravní parní lodě, lodní jeřáby a činnosti spojené se stavbou lodí. Díky prosperujícímu exportu se společnosti podařilo vybudovat celosvětový systém poboček.
Na počátku 20. století společnost O&K vyráběla také korečková rypadla, nejprve částečně dřevěné a po roce 1904 plně ocelové, poháněné parními nebo dieselovými motory. Firma rovněž prováděla výkopové práce na železnicích v náročném půdním terénu.
Během první světové války O&K vyráběla pro německou vládu železniční lokomotivy a vagony různých rozměrů. Po porážce Německa v listopadu 1918 vítězné spojenecké mocnosti uvalily na poraženou zemi další ekonomické sankce a restrikce tvrdě omezující německé výrobní a vojenské kapacity. Kromě toho na základě nekompromisních podmínek vyplývajících z Versaillské smlouvy firmě zkonfiskovaly armádní lokomotivy Feldbahn, a rovněž ji znemožnily export na evropské trhy, takže v roce 1925 musela na tři měsíce úplně zastavit výrobu. Do roku 1935 se jí podařilo obnovit výrobní tempo a vyprodukovat 5299 lokomotiv. Americkou pobočku společnosti O&K, Orenstein-Arthur Koppel Company, zkonfiskoval zmocněný vládní úřad, který ji prodal v aukci, do níž se mohli přihlásit pouze občané Spojených států.
Kromě lokomotiv Feldbahn společnost ve třicátých letech dvacátého století vyráběla parní lokomotivy řady 50 a standardní kolejová vozidla. Pro státní železnici, Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft, dodávala dieselové lokomotivy a parní stroje řady 44 a 50.
V roce 1922 firma vyrobila první pásové parní lopatkové rypadlo. V roce 1926 všechny lokomotivy již byly poháněny naftou a také starší typy parních lokomotiv byly podle potřeb modifikovány na dieselové. Posléze společnost spojila síly s výrobcem lokomotiv na petrolej, které prodávala pod značkou O&K.
Období nacizmu a 2. světová válka
Vojenské lokomotivy vyráběné společností O&K
V továrně ve Spandau vyráběla společnost O&K kabelová a korečková rypadla pro lignitové doly ve východním Německu. Podle hitlerovského plánu budování čisté árijské rasy byly v roce 1935 firemní akcie rodiny Orensteinů nuceně prodány a společnost Orenstein and Koppel byla pod správou trustu a také závody v Babelsbergeru byly v roce 1941 zkonfiskovány a přejmenovány. Značka O&K sice formálně stále existovala, ale firma de facto jednala pod názvem MBA (Maschienenbau und Bahnbedarf AG).
V důsledku intenzivních spojeneckých náletů na Berlín byly administrativní budovy firmy poškozeny požárem, proto také ministr zbrojního průmyslu Albert Speer vydal rozhodnutí k redistribuci zbrojních továren po celé zemi, aby minimalizoval dopady z jednoho náletu. Do konce druhé světové války se v Berlíně už žádné další lokomotivy nevyráběly. Aby německé velení ušetřilo stávající továrny, přesunulo výrobu do Prahy k dokončení montáže již rozestavěných 421 lokomotiv. Během celé války firma O&K dodala celkem čtyři sta lokomotiv třídy 52.
Východní Německo
Po skončení války se výrobní činnost v továrně na lokomotivy v Nordhausenu zastavila. V znárodněném průmyslu Německé demokratické republiky musela společnost O&K změnit název na VEB a pak mohla obnovit provoz v Nordhausenu, kde mimo jiné vyráběla kabelová lopatková rypadla.
Rypadlo vyrobené společností O&K v roce 1957
Ještě do roku 1946 obnovila továrna v Babelsbergu výrobu kotlů do lokomotiv a o rok později už byla schopna dodat první poválečnou lokomotivu.
Posléze vláda Německé demokratické republiky znárodnila všechny železnice, železniční vozové parky, vagónky a podniky na výrobu lokomotiv. Závod v Babelsbergu byl přejmenován z O&K na LOWA Lokomotiv Plant Karl Marx (LKM), který se tak stal jediným výrobcem dieselových lokomotiv v NDR, např. známých DRG V180. Koncem padesátých let závod také vyráběl parní a dieselové lokomotivy, v počtu přibližně 4160 kusů, pro úzkorozchodné kolejky ještě z období císařského Německa.
Výrobu parních lokomotiv firma ukončila v roce 1969, načež se plně soustředila na dieselové stroje. Poslední dieselová lokomotiva DB třídy V 60D se vyráběla až do roku 1976. Společnost LKM v průběhu třiceti let vyprodukovala přibližně 7760 lokomotiv, z nich asi jedna třetina byla určena na export.
Do roku 1964 firma rozšířila své výrobní portfolio o klimatizační a chladící technologie.
Západní Německo
Na poválečném území Západního Německa ředitelství podniku se sídlem v Berlíně obnovilo provoz v roce 1949 pod značkou Orenstein & Koppel AG. Po fúzi v roce 1950 firma pod svou značku přibrala společnost Lübecker Crane. Po vypuknutí berlínské krize v roce 1961 bylo ředitelství přesunuto do Dortmundu.
Do poloviny sedmdesátých let se podnik postupně dále rozrůstal. Již v roce 1972 disponoval pěti výrobními závody, konkrétně v Západním Berlíně, Dortmundu, Hagenu, Hattingen/Ruhru a Lübecku, a k tomu ještě provozoval v Bochumi středisko pro náhradní díly. V té době firma měla 8530 zaměstnanců, 24 obchodních a prodejních center rozmístěných po celém Západním Německu a také pobočky na všech pěti obydlených kontinentech.
Západoněmecká firma zaměřila svou výrobu především na železniční vozy a stavební techniku, zejména rypadla. V roce 1961 společnost O&K vyrobila, jako první v Evropě, novou řadu plně hydraulických rypadel v celkovém počtu více než pětapadesát tisíc, z nichž více než sedm set z kategorie nad sto tun provozní hmotnosti. Firma také vyrobila největší rypadlo na světě o provozní hmotnosti 900 tun, objemu lopaty rypadla přes 52 m3 a výkonu motoru 2984 kW (4055 HP).
V rámci diverzifikace firma rozšířila svou činnost také o výrobu eskalátorů.